Když vznikaly první webové stránky, byly psané staticky, obsah se neměnil bez zásahu programátora do kódu. V dnešní době tomu už tak není a většina stránek je psaná dynamicky, obsah je vygenerovaný na straně serveru, a tudíž se mění. Jedním z těchto jazyků, který se používá na generovaní stránky, je PHP (Hypertext preprocesor).
Po tom, co popularita internetu prudce vzrostla, bylo potřeba do stránek přidat dynamickou funkčnost. Tato snaha došla tak daleko, že jsme v dnešní době schopni napsat stránku neboli webovou aplikaci, která se chová a vypadá stejně jak desktopová aplikace, např.: Google Documents nebo Office365 vypadají a chovají se téměř stejně jak Microsoft Office (Word, Excel, PowerPoint) na desktopu.
Webová aplikace funguje tak, že se klient zeptá na určitý soubor serveru. Na serveru běží tzv. CGI skript, což je program, který dokáže vygenerovat do stránky to, co uživatel požaduje. Stránka tedy na serveru staticky neleží, ale je dynamicky vygenerovaná podle toho, co uživatel chce. Právě PHP je jedním z nejvíce tzv. CGI skriptovacích jazyků, ve kterém se webové aplikace píší.
Většinou vypadá scénář takto:
Uživatel napíše do prohlížeče nějakou URL adresu (např. socialNetwork.com/username) a tím se odešle požadavek na server.
Server zavolá PHP modul.
PHP modul zpracuje požadavek a na základě dat vygeneruje HTML stránku (v tomto případě chceme zobrazit profil uživatele).
Hotová HTML stránka je zaslaná klientovi a ten vidí webovou stránku, která byla vygenerovaná dynamicky podle požadavku klienta.
Všichni uživatelé jsou uložení v databázi. PHP se zeptá na data o uživatelovi v této databázi a podle toho vygeneruje stránku. Myslím, že je jasné, že kdyby každý uživatel měl svoji vlastní statickou HTML stránku, bylo by to nesmírně komplikované a těžké na údržbu.
Je vidět, že webové aplikace mají budoucnost!